Po úspěšném složení zkoušek poslušnosti jsem začala přemýšlet, jakou další činnost pro svou fenku vymyslím. Vzhledem k tomu, že je učenlivá a aktivní, volba padla na záchranařinu. A bingo, trefila jsem do černého. Už při přijímacím pohovoru a předvedení psa mi zkušení pelhřimovští záchranáři řekli, že to bude dobré, ba víc než dobré. Aischa disponuje skvělým a ostrým nosem, je hbitá, rychlá, pracovitá a zároveň na ridgebacka až neuvěřitelně poslušná a vychovaná. Vstoupila jsem do Svazu záchranných brigád kynologů a začaly jsme zúčastňovat cvičných akcí. Aische stačilo jednou dvakrát ukázat, jak se hledají v sutinách figuranti, pak vypracovala několik různě dlouhých stop, začala hledat i pod a nad úrovní terénu a bylo nám sděleno, že i když jsme služebně daleko nejmladší, fenka může zkusit splnění tzv. „záchranářského minima„. To se skládá z dvoukolového hledání figurantů s následným označením, dále pak z cizí osobou položené 300 m dlouhé stopy a z přímého označení figuranta. No upřímně řečeno, hlava mi šla kolem, jak to zvládne. Ale Aischa nezklamala. Vedla si naprosto suveréně a všechny úkoly splnila vzorně a daleko před časovým limitem. Ona dostala právo nosit záchranářský kříž a já doporučení, že s ní musím pracovat dále, protože takový skvělý pes se nesmí nechat zahálet. Již na podzim nás čekají Zkoušky záchranářské způsobilosti a vzápětí Stopařské zkoušky. Ze všeho však je nejdůležitější fakt, že Aischu tahle práce nesmírně baví a pracuje s plným nasazením. Tak ať jí to vydrží!
autor článku: p.Hávová (majitelka Aischule)
AISCHA Z KRAJČÍKOVY STRÁNĚ
